Mezi koňmi jsou velšští poníci rozhodně považováni za všestranné! Jsou nejen robustní, ale dokážou nadchnout i náročnými lekcemi.
Plemeno:
velšský poník
Skupina:
sekce A, B a C: poník / sekce D: malý kůň
Kohoutková výška:
Sekce A: až 122 cm; sekce A: až 122 cm; sekce D: 137 – 155 cm
Exteriér:
mírně se liší v závislosti na sekci, avšak mají společné rysy – ušlechtilou hlavu, dobře nasazený krk, silně osvalený a zakřivený hřbet, pevná kopyta, silný základ
Barva srsti:
všechny barvy, bez strakatých koní
Charakter:
orientovaný na lidi, přátelský, ohnivý, ale vyrovnaný temperament
Chůze:
elastické, expanzivní pohyby
Původ:
Velká Británie, Wales
Rozšíření:
celý svět
Vhodný pro:
volný čas, drezúru, ježdění
Věděli jste to? Kromě sekcí A, B, C a D existuje ještě velšský partbred. K této kategorii patří všichni poníci s podílem velšské krve nejméně 12,5%. Mnoho úspěšných sportovních poníků v Německu jsou mimochodem velšští partbredi.
Malí, ale silní: velšští poníci jsou skutečně univerzálními koni.
Kromě shetlandských poníků patří velšští poníci k nejoblíbenějším jezdeckým poníkům v Německu. Tito trpaslíci pocházející z Walesu ve Velké Británii a díky jejich přátelské povaze s oblibou používají jako jezdečtí poníci pro děti a mládež. Jsou velmi orientovaní na lidi a dokážou si vybudovat hluboký vztah se svým jezdcem. Ten, kdo si jednou získal důvěru těchto dobromyslných zvířat, může se po celý život těšit z jejich přátelství. Přičítá se jim sice ohnivý temperament, avšak velšským poníkům chybí svévole, která je pro tato zvířata typická. Velšští mini koně zaujmou svým vyváženým charakterem a velmi společenských chováním. Kromě toho jsou tato inteligentní zvířata velmi výkonná a dělají jako drezúrní a turnajoví poníci dokonce i při obtížných lekcích dobrou postavu. Avšak ne všichni velšští poníci jsou ohledně svých charakterových rysů a jejich vzhledu stejní. Rozlišujeme různé sekce, které vznikly založením anglické chovné asociace v roce 1901.
Do sekce A patří nejmenší velšští poníci. Dosahují velikosti maximálně 1,22 metru a patří tak dokonce k nejmenším plemenům poníků vůbec. Sekce A tvoří původní plemeno, ze kterého vznikly všechny další sekce. Trpaslíci známí také jako velšští horští poníci, se původně používali ve velšských horách jako důlní poníci. Proto museli být velmi robustní – což je vlastnost, kterou si zachovali dodnes. Tito pracovití čtyřnožci se vyznačují vysokou jistotou chůze a vytrvalostí. Jejich pozorná povaha z nich dělá dokonalé jezdecké poníky pro malé děti. Díky jejich vynikajícím jízdním vlastnostem zanechávají velšští poníci sekce A také jako kočároví poníci nezapomenutelný dojem. Na rozdíl od typických poníků působí se svou jemně modelovanou hlavou, velkýma přátelskýma očima a hedvábnou dlouhou srstí obzvláště elegantně. Středně dlouhý krk přechází do silného, klenutého hřbetu. Mají široký hrudník a silné nohy. Dalšími rysy jsou dobré klenutí žeber a velká hloubka pásu.
Velšští poníci jsou spolehlivými všestrannými koňmi a jsou oblíbeni zejména u dětí a mládeže.
Poníci sekce B jsou trochu větší a dosahují kohoutkové výšky až 1,37 metru. Tento typ vznikl křížením velšských horských poníků s arabskými plnokrevníky a anglickými plnokrevníky. Díky vysokému podílu orientální krve jsou u nich základní chody od přírody velmi výrazné. Mají také vrozený talent ke skákání a s oblibou se používají při turnajových sportech. Tito roztomilí všeumělové jsou všestranní a rády na nich jezdí zejména děti a mládež. Zde je však nutno podotknout, že existují v rámci sekce B dva typy – zatímco se první typ vyznačuje vyrovnanou povahou a kompaktním základem, je druhý typ o něco elegantnější a temperamentnější.
Velšští poníci typu cob patří do sekce C a prezentují se velmi svalnatou stavbou těla a kohoutkovou výškou maximálně 1,37 metru. Na rozdíl od sekce B jsou však velšští poníci sekce C podstatně kompaktnější a těžší. Mají jako předky kromě arabských plnokrevníků i chladnokrevníky, protože se na začátku 20. století usilovalo o chov středně velkého koně, který by mohl být použitelný i v zemědělství i jako jezdecký kůň pro dospělé. Stejně jako jiné velšské typy se vyskytují velšští poníci typu cob jako bělouši, hnědáci, ryzáci a vraníci. Existují také plavé verze a palomino, pouze strakatí koně jsou nežádoucí. Mají robustnější tělo a silnější klouby než velšští poníci sekce A, a proto na nich mohou bez problémů jezdit i dospělí. Dalšími charakteristickými rysy jsou záď ve tvaru melounu včetně „kalhot“. Některá zvířata také mohou mít lehké rousy na nohou.
V neposlední řadě jsou zde ještě velšští cobové, kteří s kohoutkovou výškou 1,37 až 1,55 metru patří již k malým koním. Poník sekce D se podobá díky své velikosti spíše koni než poníkovi. Kombinace silného osvalení a velmi silného základu způsobují, že velšští cobové působí velmi impozantně. Odtud také příznačný název „cob“, protože „cob“ je velšský výraz pro „kus“ nebo „kousek“. Křížením chladnokrevníků, španělských koní a kočárových koní různých plemen vznikl tento silný, ušlechtilý typ koně. Přesto si i velšští poníci sekce D zachovali některé vlastnosti typické pro poníky, mimo jiné výraznou hlavu se širokým čelem, široké nozdry a velké oči. Tito dobromyslní čtyřnožci se nejlépe hodí jako volnočasoví koně pro celou rodinu. Stejně jako jejich kolegové z ostatních sekcí se vyznačují všestrannými možnostmi použití jak v jezdeckém sportu, tak v drezúře.
