Jihoněmecký chladnokrevník se vyznačuje těžkou stavbou těla a klidnou povahou. V zemědělství se používá jako tažný kůň, například k přepravě dřeva.
Plemeno:
Jihoněmecký chladnokrevník
Skupina:
chladnokrevník
Kohoutková výška:
160 - 165 cm
Exteriér:
velmi svalnatá, a přesto harmonická stavba těla, středně těžká hlava na středně dlouhém krku, výrazné oči, široký a hluboký hrudník, suché a čisté končetiny
Barva srsti:
převážně ryzáci a hnědáci, ale i vraníci, bělouši a tygři jsou možní
Charakter:
přátelský, živý, výkonný, vytrvalý, nekomplikovaný, pozorný
Chůze:
expanzivní, rytmická, energická
Původ:
Rakousko, Bavorsko
Rozšíření:
jižní Německo, Rakousko
Vhodný pro:
volnočasové ježdění, drezúru, jezdeckou terapii, ježdění, zemědělství
Věděli jste to? Chladnokrevníci se dříve používali jako pracovní koně, v současně době jsou ale téměř všude nahrazováni stroji. Proto jsou plemena mnoha chladnokrevníků ohrožena vymíráním. Pomocí speciálních chovných programů se chovatelé pokouší populaci zachovat. Největší uzavřený chov chladnokrevníků v Německu má Bavorsko: Je zde zaregistrováno 115 hřebců a téměř 2 000 klisen.
Jihoněmecký chladnokrevník je velmi úzce spjat s norickými koňmi.
Jihoněmecký chladnokrevník se vyvinul z norických koní, jednoho velmi starého plemena, které mělo svůj původ ještě v římské provincii Noricum. Tato provincie se rozkládala na území dnešního Rakouska, Slovinska a Bavorska. Noričtí koně byli používáni jako spolehlivá pracovní zvířata a rozšířili se rychle v alpském prostoru, kde se chovají dodnes. V jihoněmeckém prostoru se změnilo označení v polovině 20. století na „jihoněmeckého chladnokrevníka“ a vytvořila se nezávislá plemenná linie s vlastními chovnými cíli. Byla tedy vyšlechtěna i jiná plemena. Přesto jsou noričtí koně a jihoněmečtí chladnokrevníci velmi úzce spjati a jsou si velmi podobní. Jihoněmecký chladnokrevník je ovšem obecně trochu štíhlejší a větší než norický kůň. I temperamentem se noričtí koně od bavorských liší. Chovatelé obou plemen kladou velký důraz na rozlišení a na to, aby pokračovali ve své chovné linii. Proto jsou tato dvě plemena chladnokrevníků pravděpodobně nejméně ze všech ohrožena vymíráním.
Jihoněmecký chladnokrevník má mnoho síly a vytrvalosti.
Jelikož se jihoněmecký chladnokrevník stále více používá jako volnočasový kůň místo pracovního koně, kladl se při jeho chovu stále větší důraz na ovladatelnost a eleganci. Ačkoli je plemeno svalnaté a má široký, hluboký hrudní koš, nemá být krk příliš krátký. Hlava je středně těžká, oči jsou velké a výrazné. Kromě toho má jihoněmecký chladnokrevník tmavá, velmi tvrdá kopyta. Nejčastěji se vyskytujícími barvami jsou hnědáci a ryzáci se světlou dlouhou srstí. Zřídka se vyskytují ale i vraníci, bělouši a strakatí tygři. Je to především jejich vyrovnanost, která z tohoto koňského plemena činí ideálního společníka. Koně zachovávají vždy klid, a navíc jsou velmi pracovití. Při jízdě jsou soustředění a pozorní. I přes jejich živost se dají jihoněmečtí chladnokrevníci velmi dobře vést. Jsou učenliví, společenští a také nekomplikovaní. Jako pracovní kůň už tento chladnokrevník není často cvičen. Avšak sílu a vytrvalost si plemeno zachovalo. V Bavorsku milujícím tradice se tito koně s oblibou používají před slavnostními vozy při průvodech. Kromě toho se těší jihoněmecký chladnokrevník velké oblibě jako volnočasový kůň, protože je nejen všestranný, ale současně i živý a dobromyslný. Díky svému klidu a trpělivosti typické pro chladnokrevníka se výborně hodí také jako terapeutický kůň.
